Asi všichni víme, že oblečení přichází do módy a zase z ní vychází, a to včetně konkrétních materiálů. Jedním z nich je i šusťákovina. Tu jsme dříve viděli prakticky všude, především v podobě souprav, ovšem dnes na ni prakticky nenarazíme, a to nejen na ulici, ale také v obchodech. Co ale způsobilo tento propad, když naproti tomu například džínovina se stále nosí? Důvodem jsou, poněkud ironicky, právě vlastnosti, které šusťákovina má a pro které byla dříve ceněna, tedy neprodyšnost před větrem a deštěm. Nakonec se však ukázalo, že právě to představuje problém, a to větší, než by se čekalo.
Na rozdíl například od bundy, šusťák sám o sobě příliš nehřeje. To znamená, že se nosil především na jaře, tedy v době, kdy je počasí nestálé, a kdy se během pár minut může ze slunečného dne stát deštivý a větrný. A zdálo by se, že je to ideální – tento materiál nehřeje, zato je odolný právě vůči větru a dešti. Není tedy důvod jej nenosit. Nebo ano? Ukázalo se totiž, že právě ona neprodyšnost je tou největší vadou, kterou šusťákovina má. Jistě, nepropustí dovnitř vítr ani déšť, to však zároveň znamená, že nepouští vzduch ani ven. A to je ten problém.
Naším tělesným teplem se neustále ohřívá, avšak jelikož toto oblečení není prodyšné, nemůže pak nikam odejít. Výsledkem je, že je nám stále tepleji, zvláště pokud se více pohybujeme, a to i za relativně chladného dne. Je jasné, že něco takového vedlo u lidí ke komplikacím, od zapaření až v některých případech po kolaps. I z tohoto důvodu se lidé nakonec začali od šusťákoviny odvracet a začali volit jiné, prodyšnější materiály. Ty sice možná tak dobře nechránily před větrem či promoknutím, avšak po většinu času je v nich podstatně lépe. A právě to, jak se v daném oblečení cítíme, by mělo být tím hlavním a nejdůležitějším kritériem pro jeho výběr.
